Pokud jsme si podstatnou část svého života vydělávali jako osoba samostatně výdělečně činná, čeká nás možná nepříjemné překvapení v podobě nízkého důchodu. Ten si vysloužíme patrně z jedné ze dvou příčin, anebo kombinací obou.
1) Nízká doba pojištění. Možná jsme využili možnosti, která panovala do konce roku 2003, kdy jsme nemuseli vůbec platit sociální pojištění, protože jsme v daňovém přiznání k dani z příjmu vykázali jen nízký zisk. Pokud jsme měli zisk jen kolem 50 tisíc Kč za rok nebo méně, nemuseli jsme sociální pojištění platit.
2) Nízký vyměřovací základ. Jistě jsme chtěli co nejvíce ušetřit na odvodech daně z příjmů a sociálním a zdravotním pojištění, takže jsme svůj zisk minimalizovali. Od toho se pak odvíjí nízký vyměřovacíé základ pro výpočet našeho důchodu.
Pokud nás tedy čeká jen nízký důchod, nemá cenu "přesluhovat" a zkoušet zvýšit důchod "na procenta". Je lepší odejít do důchodu hned, jak je to možné a zajistit se na stáří jinak. Další podnikání, úspory, předdůchod, nemovitosti, apod.
Dobré je, že když budeme v důchodu podnikat s nízkými zisky (cca do 70 tis. kč za rok), nemusíme pak už sociální pojištění platit a i zdravotní pojištění se nám výrazně sníží.
No a pokud budeme mít zisky vyšší, sice budeme sociální pojištění platit, ale zdaleka ne tak vysoké jako dřív. Protože budeme v důchodu, budeme tak zvaně osoba s vedlejší činností a tím i s nižšími minimálními zálohami. A navíc si budeme důchod o pár korun zvyšovat (to jsou ta "procenta").
Kromě toho existují rady, jak si uměle zvýšit důchod. Z nich patrně největší smysl dává rada, abychom si aspoň pár let před důchodem zvýšili odvod svého sociálního pojištění tak, aby náš výpočtový základ dosahoval každý rok do výše 1. redukční hranice. I tak je ale na pováženou, zda se nám takto vynaložené peníze opravdu vyplatí.
Aktualizováno 25.02.2020 Našli jste chybu?