Když bereme invalidní důchod s invaliditou prvního nebo druhého stupně, je třeba si zároveň v rámci možností vydělávat, protože doba pobírání takového důchodu se nám nepočítá do doby pojištění pro nárok na řádný starobní důchod.
Výše výdělku není nijak omezena, musíme ale dbát omezení, která vyplývají z naší snížené pracovní schopnosti.
Pokud se nám nepodaří získat nějaký zdroj výdělku, je vhodné se zaevidovat na Úřadu práce - doba evidence u Úřadu práce je náhradní dobou pojištění a v zákonem stanoveném rozsahu se počítá na starobní důchod. Jinak nám možná nezbyde než se přihlásit na dobrovolné důchodové pojištění.
Pokud máme invaliditu třetího stupně, můžeme si rovněž jakkoliv vydělávat (žádná zákonná překážka neexistuje), musíme však dbát svého omezení, abychom pak nevypadali pro posudkového lékaře "příliš zdravě". Doba pobírání invalidního důchodu třetího stupně se nám však v každém případě počítá do doby pojištění, i když pouze částečně (viz Náhradní doba pojištění).
Pracovní schopnost je naše schopnost vykonávat výdělečnou činnost odpovídající našim tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem.
Zákon neobsahuje žádné omezovací ustanovení, ve svých možnostech výkonu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti (například jako OSVČ) jsme omezeni pouze svým nepříznivým zdravotním stavem.
Abychom neohrozili pobírání svého invalidního důchodu, rozsah našeho pracovního zatížení by měl odpovídat naší snížené pracovní schopnosti o 70, 50 či 35 %, podle toho, jaký stupeň invalidity máme. (Výše výdělku není nijak omezena.)
Například při poklesu pracovní schopnost o 70% asi nebudeme schopni pracovat na plný úvazek, patrně ani na poloviční. To bychom možná mohli při příštím přezkumu o invalidní důchod i přijít nebo by nás mohli přeřadit do lehčího stupně invalidity. Taky by se mohlo stát, že bychom důchod museli zpětně vracet.
Aktualizováno 11.03.2023 Našli jste chybu?